Pterophyllum scalare
Skalára amazonská


Pár slov k chovu skalár

Skaláry jsou rybky značně citlivé na teplotu, přičemž optimální teplota je 25-26°C. Celé řadě jiných rybek stačí 23°C, což ale skalárům nestačí. V mém případě zvýšení teploty odstranilo problémy s častým úhynem. Je třeba pamatovat, že zvýšení teploty z 23°C na 25°C sníží množství kyslíku asi o 5%, takže doporučuji sledovat, zda se ostatní rybky trochu nedusí.

Skaláry nejsou nijak zvlášť agresivní rybky, ale na druhou stranu nejsou ani zcela mírumilovné. Pokud se tedy v akváriu vytvoří pár, bývá obvykle velmi stabilní (v případě, že máme v akváriu více těchto ryb je působivé sledovat boj samců o samičku). Vzniklý pár si poté vytváří značně velké teritorium, které intenzivně brání a to po celou dobu. V mém 150 l akváriu zabral pár 1/2 až 2/3 celého prostoru a útočí na téměř všechny ryby s výjimkou malých osamocených rybek, které občas ponechají bez povšimnutí a ryb pohybujících se u dna. U mě byli v bezpečí pouze pancéřníčci a čtvrtmetrový Gibbiceps. Dokonce i malé neonky čas od času prohnaly. V období, kdy se pár chystá vytřít nebo už má dokonce nakladené jikry se agresivita ještě stupňuje.

Odchov skalár

Pokud chceme skaláry odchovat, doporučuji pořídit nějaké menší akvárium k tomuto určené. Množení v akváriu s ostatními rybkami se mi nikdy nepodařilo a považuji to za téměř nemožné.
Prvním důvodem je opět teplota. Skaláry se rády rozmnožují v teplejší vodě, cca o 2-3°C. Já standardně použil 28°C. Ve vztahu k ostatním rybkám: zvýšení teploty z 23°C na 28°C sníží množství kyslíku o téměř 10%! Jinak lze zvýšení teploty úspěšně použít jako stimulující faktor pro jejich vytření.

Že se skaláry chystají vytřít zjistíme snadno tak, že rybky tlamkou okusují a čistí nějaké svislé plochy (ploché listy, kořen, kameny, sklo). V tento okamžik, pokud pár chováme s ostatními rybkami, doporučuji jeho přelovení do samostatného akvária. Toto, zvlášť poprvé, je pro ryby dosti stresující a chvíli trvá, než se opět odhodlají v tření pokračovat. U mě to trvalo cca měsíc a v dalších případech se tento interval zkracoval vždy o polovinu.
V malém akváriu je tedy nutné udržovat zvýšenou teplotu a dobré provzdušňování. Vyšší teplota je důležitá pro vývoj jiker a mladého potěru. Po nakladení jiker je důležité pár ponechat v akváriu. Skaláry jsou starostliví rodiče a proudem vody z tlamky stále zajišťují přísun kyslíku k jikrám. Já jim dokonce nechal rozsvíceno 24h denně, aby jikry přes noc neodumřely. Mrtvé jikry poznáme snadno, neboť jsou čistě bílé barvy. Vývoj jiker trvá asi 3 dny.

Ve společném akváriu toto prakticky provést nelze, neboť jikry spořádají jiné rybky (u mě byl nejúspěšnější Gibbiceps, který byl jako kombajn :) nebo je ve stresu sežerou skaláry samotné. Po třech dnech jsou jikry stále nalepené na podkladu, ale už u nich jde vidět pohybující se ocásek. Přibližně za 24h se potěr začne rozplavávat. V tento okamžik jej rodiče přenesou v tlamce na bezpečné místo, nejčastěji do rohu akvária a tam jej udržují v hejnu. V tento okamžik je nutné dospělý pár ihned odlovit.
Při své horlivosti totiž sem tam nějakou rybku spolknou a za pár dnů z malých rybiček nezůstane ani jediná. Nyní jen malá poznámka, spíše pro méně zkušené: při vzduchování je dobré použít vzduchovací kamínek; filtr by mohl malé rybky snadno nasát. Malý potěr se instinktivně drží u dna, proto je nutné použít na dno jemný písek, nebo jej nechat zcela bez podkladu (což ovšem nevypadá moc hezky). V akváriu se obvykle jako materiál dna používá štěrk nebo menší kamínky. Malé rybky se mezi ně schovávají a posléze tam uhynou (další z mých neúspěšných pokusů a hlavní důvod, proč skaláry odchovávat odděleně).

Teď už je pouze nutné vypiplat potěr. Já s úspěchem použil živé krmivo (žábronožku solnou), dokud rybky nedorostly cca 5mm. Poté jsem přešel na krmení tzv. mletou žábronožkou (je to totéž jen s tím rozdílem, že vápenaté schránky nevylíhlé žábronožky jsou odstraněny; odpadá tedy její cca 36-ti hodinová příprava), která je výrazně levnější. Vzhledem k tomu, že se už nejedná o živé krmivo, je rybky třeba naučit, že se jedná o potravu a kde ji mají hledat. Já zapustil do dna mořskou skebli a suspenzi mleté žábronožky do ní opatrně vstřikl injekční stříkačkou. Pak je pouze nutné rybkám ukázat cestu k tomuto "krmítku". Rychle se naučí jej vyhledat - je velice zábavné je pozorovat. Od délky cca 1cm jsem přešel ke krmení vločkovým krmivem.

Na závěr jedna poznámka: nedávejte to hejno malých rybiček do původního akvária. Je to sice hezké, ale mě během měsíce kompletně okousaly ploutve všech dospělých kusů. Jak rostou, mají opravdu hlad :)

Autor článku : Milan Jílek
Upravil a publikoval : Filip Trnka